Deep Work: Jak jsem se naučil pracovat v hluboké koncentraci

Cal Newportovu knihu Deep Work jsem poprvé otevřel na podzim 2021. Přečetl jsem ji za víkend, pokýval hlavou, a pak ji založil do poličky s pocitem „zajímavé, ale v mém životě nereálné". Devadesát minut bez přerušení? V roce 2021, kdy jsme všichni žili na Slacku a Zoomu?

Ten přístup se změnil v lednu 2022, kdy jsem dostal na práci projekt, který vyžadoval naprostou koncentraci. Komplexní systém s desítkami závislostí. Po třech dnech fragmentované práce, kdy jsem stále odpovídal na emaily „mezi tím", jsem neměl hotovo prakticky nic. A deadline se blížil.

V zoufalství jsem tu knihu vytáhl znovu a tentokrát jsem to zkusil opravdu implementovat. A funguje to. Neříkám, že je to snadné – ale ta změna v produktivitě byla tak výrazná, že jsem nikdy nepřestal.

Co je Deep Work

Newport, profesor informatiky na Georgetown University, definuje Deep Work jako „profesionální aktivity prováděné ve stavu soustředění bez rozptýlení, které posouvají vaše kognitivní schopnosti na maximum." Klíčové je, že tato práce vytváří novou hodnotu, zlepšuje vaše dovednosti, a je těžko napodobitelná nebo automatizovatelná.

Opakem je „Shallow Work" – mělká práce. Emaily, schůzky, administrativa, scrollování firemního Slacku. Věci, které vypadají jako práce (a někdy jsou nutné), ale nevytvářejí trvalou hodnotu. Newport odhaduje, že znalostní pracovníci tráví více než 60 % času mělkou prací.

Když jsem si v roce 2022 na týden zaznamenával, jak trávím čas, vyšlo mi ještě hůř – přes 70 % času jsem věnoval emailům, meetingům a administrativě. Skutečná práce, ta která vyžadovala přemýšlení, se odehrávala v úzkých okénkách mezi přerušeními. A pak jsem se divil, proč jsem na konci dne vyčerpaný, ale nemám pocit, že bych něco stihl.

Proč to funguje

Newport prezentuje jednoduchou rovnici, která stojí za celou filozofií:

Tohle není jen teorie. Studie z roku 2014 publikovaná v Journal of Experimental Psychology ukázala, že multitasking snižuje produktivitu až o 40 % a zvyšuje chybovost. Jedna hodina plně soustředěné práce může být produktivnější než čtyři hodiny fragmentované práce přerušované notifikacemi.

Zní to jako přehnaný claim – sám jsem tomu nevěřil. Ale pak jsem si vzpomněl na ty vzácné momenty, kdy jsem byl skutečně „v zóně". Kdy čas letěl, problémy se řešily samy, a já jsem za dvě hodiny stihl víc než jindy za celý den. To je přesně Deep Work. A Newport tvrdí, že se to dá naučit dělat záměrně, ne jen čekat, až vás to náhodou přepadne.

Čtyři přístupy k Deep Work

Newport v knize popisuje čtyři různé strategie. Důležité je vybrat tu, která odpovídá vašemu životnímu stylu a typu práce – ne každá strategie funguje pro každého.

1. Monastická strategie

Úplná izolace od vnějšího světa. Žádná emailová komunikace, žádné schůzky, jen práce na jednom velkém projektu. Příkladem je spisovatel Neal Stephenson, který nemá ani veřejný email.

Pro koho: Akademici, autoři románů, výzkumníci. Lidé, kteří si mohou dovolit zmizet na týdny bez dopadů na kariéru. Pro většinu z nás v běžných zaměstnáních je toto nereálné.

2. Bimódální strategie

Střídání období intenzivní hluboké práce a normálního fungování. Může to být týden Deep Work, týden běžné komunikace. Nebo jeden den v týdnu úplně izolovaný. Carl Jung měl svou věž ve Švýcarsku, kam se pravidelně stahoval.

Pro koho: Lidé s flexibilním rozvrhem – akademici, konzultanti, freelanceři. Potřebujete ale mít kontrolu nad svým kalendářem.

3. Rytmická strategie

Pravidelné denní bloky soustředěné práce ve stejnou dobu. Vytváření pevného návyku. Toto je to, co používám já – každý pracovní den od 6:00 do 8:00 ráno je vyhrazeno pro Deep Work. Zbytek dne běží normálně.

Pro koho: Většina znalostních pracovníků. Nevyžaduje radikální změny životního stylu, jen disciplínu dodržovat ranní (nebo večerní) blok.

4. Novinářská strategie

Přepínání do Deep Work kdykoliv se objeví volné okno – třeba jen 30 minut mezi schůzkami. Pojmenováno podle novinářů, kteří musí psát články za jakýchkoli okolností.

Pro koho: Zkušení praktici, kteří už mají natrénovanou schopnost okamžitě se ponořit do práce. Pro začátečníky je to náročné – mozek potřebuje čas na „rozjezd".

Jak jsem začal

Po analýze svého životního stylu jsem zvolil rytmickou strategii. V lednu 2022 jsem začal vstávat v 5:45 – tedy o hodinu dříve než obvykle. Prvních pár dní to bylo brutální (jsem noční sova od přírody), ale postupně si tělo zvyklo.

Můj současný ranní rituál:

Vstávám v 5:45, rychlá sprcha (studená – to mě spolehlivě probudí), espresso z mokka konvičky. V 6:00 sedám k pracovnímu stolu. Telefon zůstává v ložnici, záměrně ho neberu. V 6:05 spouštím 90minutový timer a začínám pracovat na předem vybraném úkolu. Až do 7:35 žádné emaily, žádný Slack, žádné notifikace. Pak timer zazvoní a přecházím do normálního dne.

První týden byl extrémně náročný. Mozek, zvyklý na konstantní stimulaci, hledal únikové cesty. Najednou se mi zdály všechny emaily urgentní. Napadaly mě „kritické" věci, které musím okamžitě vyřešit. Musel jsem si je zapisovat na papír a vědomě odkládat. Po dvou týdnech si mozek začal zvykat. Po měsíci se ty ranní bloky staly tou nejproduktivnější částí dne.

Praktické tipy

Eliminujte rozptýlení předem

Tohle je klíčové a polovičatá opatření nefungují. Ne „ztlumím telefon" – telefon musí být fyzicky v jiné místnosti. Ne „zavřu email klienta" – odpojte internet nebo použijte aplikaci jako Cold Turkey, která blokuje přístup k rušivým webům. Ne „zkusím se nesoustředit na Slack" – odhlaste se úplně.

Výzkum Glorie Mark z University of California Irvine ukázal, že po každém přerušení trvá v průměru 23 minut a 15 sekund, než se člověk plně vrátí k původnímu úkolu. Jedno „rychlé kouknutí" na email může efektivně zničit celý 90minutový blok.

Vytvořte si rituál

Mozek funguje na vzorcích. Potřebuje jasný signál, že teď přecházíte do módu soustředění. U mě to rituál zahrnuje: stejné místo (pracovní stůl u okna), stejná doba (6:00 ráno), ticho (žádná hudba, žádné podcasty), a šálek kávy připravený před začátkem. Po několika týdnech mozek pochopí: „Aha, sedíme tady v tuhle dobu s kávou – začínáme pracovat."

Začněte menšími bloky

Pokud jste roky pracovali ve fragmentovaném režimu s konstantními notifikacemi, 90 minut soustředění bude zpočátku nemožných. Začněte s 25 minutami – to je právě Pomodoro technika. Postupně prodlužujte. Moje progrese: první měsíc 25 minut, druhý měsíc 45 minut, třetí měsíc 60 minut, čtvrtý měsíc 90 minut. Netlačte na to, schopnost se soustředit je jako sval – musí se trénovat postupně.

Měřte si čas

Co se měří, to se zlepšuje. Každý den si zapisuji, kolik hodin Deep Work jsem skutečně udělal. Používám k tomu studijní timer, který mi automaticky počítá dokončené bloky. Moje cílová metrika je 3-4 hodiny hluboké práce denně. Zní to málo, ale Newport uvádí, že i špičkoví profesionálové zřídka přesáhnou 4 hodiny Deep Work za den.

Deep Work vs Pomodoro

Lidi to často zaměňují. Obě metody podporují soustředění, ale jsou jiné:

Můžete kombinovat: Pomodoro pro mělkou práci a administrativu. Deep Work pro skutečně náročné věci - programování, psaní, analýzy.

Časté výmluvy (a jak je překonat)

„Musím být dostupný"

Tohle je nejčastější výmluva a většinou je to iluze. Ptám se: Kolik z těch zpráv, co přijdou během 90 minut, je skutečně urgentních? V mém případě: možná 1 z 50. Nastavte si automatickou odpověď ve Slacku: „Jsem v režimu soustředěné práce do 10:00. V případě nouze volejte." Za rok a půl mi kvůli tomu nikdo nezavolal. Většina věcí může počkat.

„Nemám čas"

Tohle je paradox Deep Work – ve skutečnosti šetří čas. Jedna hodina plně soustředěné práce nahradí 3-4 hodiny fragmentované práce. Newport cituje studii, podle které znalostní pracovníci ztrácejí přerušeními průměrně 28 % pracovního dne. Najděte si 60 minut – vstávejte o půl hodiny dřív, využijte čas v kavárně před prací, nebo zablokujte si pravidelný slot v kalendáři.

„Pracuji v open office"

Open office je noční můra pro hlubokou práci – to uznává i samotná studie od Harvard Business Review (2018). Řešení existují: noise-cancelling sluchátka (investoval jsem do Sony WH-1000XM4 a nelituji), práce z domova ráno (vyjednejte si to, pokud je to možné), rezervace zasedačky na „soustředěnou práci", nebo prostě jasná komunikace s kolegy: „Do 10:00 nerušit, pak jsem k dispozici."

Jak dlouhé bloky?

Proč právě 90 minut? Není to náhodné číslo. Výzkumník Nathan Kleitman objevil, že mozek prochází cykly vysoké a nízké energie zhruba každých 90 minut – nazývá se to BRAC (Basic Rest-Activity Cycle) nebo ultrádní rytmus. Pracovat v souladu s těmito přirozenými rytmy maximalizuje efektivitu.

30denní výzva

Chcete to zkusit? Tady je plán:

Na závěr

Deep Work není univerzální řešení a není pro každý typ práce. Pokud je vaše práce převážně reaktivní (zákaznická podpora, recepce), nebo vyžaduje konstantní komunikaci (project management s mnoha stakeholdery), Deep Work bloky budou obtížné implementovat. Ale pokud děláte cokoli, co vyžaduje přemýšlení – programování, psaní, analýzy, design, strategické plánování – může to být transformační.

Newport to shrnuje jednoduše: „V éře rozptylování je schopnost soustředit se superschopnost." A má pravdu – v době, kdy průměrný člověk kontroluje telefon 96krát denně (studie Asurion, 2019), je schopnost odpojit se na 90 minut skutečnou konkurenční výhodou.

Moje výzva: Zkuste to jeden měsíc. Nastavte si 90minutový timer, vypněte všechna rozptýlení, a ponořte se do té jedné věci, která je pro vás nejdůležitější. Měřte si výsledky. Za měsíc uvidíte, jestli to funguje i pro vás.